Úspěšné hokejové slečny Adéla Wojnarová a Anežka Hráčová obdržely děkovnou pravici, za skvělou reprezentaci, od vedení oddílu ledního hokeje MSK Orlová. Holky přivezly ukázat zlaté medaile a samozřejmě my jsme je hned vyzpovídali z jejich zážitků pojící se k historické univerziádě pro český hokej.
Jako první Vám přinášíme pár slov od Adély Wojnarové.Jaký byl tvůj první pocit po vítězství ve finále a uvědomění si, že jste napsaly historii českého hokeje?Byla to obrovská euforie, upřímně to asi žádná z nás nečekala, ale o to větší radost jsme z toho měly a těší nás, že to byl takový historický úspěch.
V základní skupině jste dominovaly, ale jaké bylo vaše nejtěžší utkání na turnaji?Určitě s Kanadou. Mají mnohem lepší podmínky, lépe kombinují studium a sport, zatímco u nás některé holky nemají moc možností trénovat. Jsou velmi technické a bruslivé, bylo pro nás náročné snažit se přizpůsobit jejich tempu.
Ve finále proti Kanadě jste bojovaly až do prodloužení. Jaký moment zápasu byl pro tebe klíčový?Myslím, že to byl moment, kdy Kanadě rozhodčí neuznaly gól. Kanaďanky byly frustrované a nás to naopak zvedlo.
Jaká byla atmosféra v Turíně během univerziády? Bylo cítit, že se koná velká sportovní akce?Nejvíce jsem atmosféru pocítila na zahajovacím ceremoniálu, kdy se zaplnila celá hala lidmi. V centru také bylo spousta plakátů, takže se akce asi dost propagovala. Lidé nás zastavovali a ptali se, jakou zemi reprezentujeme, přáli nám štěstí, to bylo pěkné.
Měly jste během turnaje čas projít si město Turín? Pokud ano, co tebe nejvíce zaujalo?Měly jsme dost nabitý program, ale jednou se nám poštěstilo a měly jsme čas vyjet do centra. Osobně jsem byla překvapená, že všechny restaurace byly zavřené a otevíraly se až večer, kdy to tam teprve začíná žít.
Jaká byla tvá role v týmu? Cítila jsi se, že se vám daří plnit úkoly, které od tebe trenéři očekávali?Řekla bych, že jsem měla roli takového benjaminka. Čekala jsem, že když tam jsem nejmladší, budu mít méně prostoru a vážila jsem si toho, že jsem byla nominovaná. Ve finále jsem ale prostoru měla dost a jsem za to vděčná.
Jak jste vnímala atmosféru v týmu během turnaje? Byly chvíle, kdy jste musely hledat mentální sílu?Atmosféra v týmu byla celý turnaj velmi dobrá. Když už toho na nás bylo moc, většinou zrovna vyšlo, že jsme měly půl dne volna a zase jsme nabily sociální baterku. Často jsme taky měly teambuildingy, díky kterým jsme se ještě více sbližovaly a poznávaly. Celý turnaj jsme držely při sobě a myslím, že hlavně kvůli tomu jsme se dostaly tak daleko.
Jaké máš osobní rituály před zápasem? Pomohly ti i tentokrát?Většinou se mi formují během turnaje. Když se mi podaří první zápas, dělám pak všechny následující tu samou rutinu. Tenhle turnaj jsme po ranním rozbruslení s pár holkama jely rychlou sestavu jógy. Cestou na stadion jsem vždy sedala na stejné místo a poslouchala hudbu. Před zápasem si potom hodně potrpím na protažení, kde taky dodržuji striktně určitou rutinu. Pak jsme vždy ve stejné sestavě kamarádek hrály čtyřhru spikeballu a nesměla chybět týmová brazilka. Na atletickou abecedu si moc nepotrpím, věnuju jí tak 2 minuty, zakončuji ji sprinty. Na rozbruslení potom vždycky jedu na střídačku a z ní sprintuju na druhou stranu mantinelu.
Jak probíhal slavnostní zahajovací ceremoniál univerziády? Jak jste ho vnímaly jako účastnice?Na zahajovacím ceremoniálu jsme se setkaly se všemi sportovci ze všech zemí. Celý stadion byl plný diváků. Procházet jím s celou výpravou a mávat vlajkami, zatímco kolem vás tancují tanečníci a lidé jásají, je nepopsatelný zážitek. Následně jsme usedli do tribun a probíhal asi 2 hodinový program, ve kterém nechyběli tanečníci, herci, akrobati a hudebníci. Bylo to moc krásné. Tam mi teprve došlo, jak velká akce to je.
Co tě teď čeká dál? Máš nějaký osobní hokejový cíl, kterého bys jsi chtěla dosáhnout?Většinou všechno nechávám na poslední chvíli, takže moc do budoucna neplánuji. Určitě bych si ale ráda zahrála na další univerziádě a pokud se bude dařit a situace to dovolí, třeba i někde v zahraničí. Uvidíme.
Jaké rady bys jsi dala mladým hokejistkám, které sní o podobném úspěchu?Nikdy se nenechat odradit. Jako holky v kolektivu kluků to často někdy nemáme úplně nejjednodušší, ale ať už jsme v jakkoli blbé situaci, vždycky to přejde a bude lépe. Takže se nevzdávej a dělej to, co tě baví.
A v dalším díle vám přineseme také slova Anežky, máte se na co těšit …
